Šílenost aneb Čeho je člověk ve škole ze zoufalství schopen - Prolog

Tady je ochutnávka čehosi, co mě napadlo ve škole. Název je absolutně šílený, ale se mnou už to asi lepší nebude... :D :D
P.S.: Jen pro odvážlivce... :)

Prolog

(„vzletně“)Počasí je krásné- den slunečný,

až to tu vypadá, jako sen skutečný.

Ptáčci si zpívají, potůček bublá

-(pobouřeně) však co to!? Pod stromem nějaký postava hudlá!

A jaký to ošklivý hluk!

(znechuceně) Skoro tak jak její puch…

Pojďme však přesto trochu blíž,

ať nového něco zvíš…

Postava (hudlá) :“Co je to za ciráty tohle!

No chová se ta holka podle!

Já jí slíbím sličného, upřímného prince

-a co že zajímá jí? No jenom mince!

A ještě urazí se!

Že prý nepotřebuje žádného prince! A že nenávidí vdavky

-všechny muže má za padavky…

A to všechno pro co?

Jenom aby mi natrhala proso!

Jak praví ten recept starý,

musí to rukou býti krásné panny…“

Bradu si mne, vousky kroutí,

škaredě se na svět rmoutí.

Tu však vzkřikne, vztáhne ruce…

(rychle) nu, z toho pohledu vzpamatuji se tak po půl roce.

Postava (radostně): „Ha a už to mám!

Já za vyučenou jí dám!

(škodolibě)To si pak dobře rozmyslí,

plácat takové nesmysly…

Že s Otýlií nejsou žerty,

(mne si ruce) to naučí ji všichni čerti!“

A dále se tomu pochechtává,

ještě když se z ní v lese stín jen stává…